Kdo jsem

Mgr. Kateřina Menšíková Bazální stimulace

Vždy bylo mým snem být zdravotní sestrou a sny si má člověk plnit.

Díky práci v akutní péči a pracovní stáži v Rakousku se mi do života dostala Bazální stimulace a stala se nedílnou součástí mojí profesní cesty. Když jsem dostala šanci studovat v Rakousku a stát se průvodcem v tomto konceptu, trvalo mi rozhodování jen několik minut.

Nyní provázím účastníky svých kurzů cestou poznání konceptu Bazální stimulace a ukazuji, že svět není jen černobílý. Otevíráme společně možnosti jak pomoci svým klientům a pacientům, jak péče o druhé může být jednoduchá a přesto pomáhat v nesnadné životní cestě zvládnout překážky.

Jinak jsem máma na plný úvazek a se třemi dětmi se nelze nudit.

Miluji klobouky, dobré víno, kroje… Ráda fotím, tvořím a hlavně… miluji život.

„Nechci předávat pouze teorii, ale chci, aby jste se mnou kurzem prošli pomocí prožitků, uvědomění a poznávání, co prožívá ten o koho pečujeme.“

Vzdělání

Už od druhé třídy, v první jsem chtěla být princeznou, jsem se chtěla stát zdravotní sestrou. Cesta byla ale trošku komplikovaná…

Nejdříve jsem se vyučila a až teprve potom jsem se odhodlala pro studium na Střední zdravotnické škole v Olomouci a stala se všeobecnou zdravotní sestrou. Po maturitě mě láska, jak jinak, zavedla až do Jižních Čech.

V Českých Budějovicích jsem našla další lásku, tentokrát tu pracovní. Akutní medicínu a akutní péči. Práce na ARO mě přivedla k myšlence dalšího studia na vysoké škole. Vystudovala jsem postupně bakalářský a potom magisterský stupeň v oboru Ošetřovatelství.

Moje profesní cesta

Anesteziologicko resuscitační oddělení

Už během studia se většinou připravujete na své budoucí působiště. Mě ani ve snu nenapadlo, že bych si vybrala JIP nebo dokonce ARO. Náhoda tomu dala a já zkusila rovnou to nejvyšší pracoviště. Začátky nebyly jednoduché. Ale práce na ARO se mi časem dostala pod kůži.

Postupně jsem zjišťovala jak obtížné je komunikovat s někým, kdo komunikovat nemůže. Často jsem přemýšlela, co vnímá člověk o kterého pečuji? Jak asi prožívá všechny ty ošetřovatelské intervence… Bylo to i místo, kde jsem poprvé slyšela o Bazální stimulaci. Šlo pouze o náznaky, protože v České republice to zatím bylo neznámé téma.

Až teprve během studia vysoké školy jsem měla možnost se o Bazální stimulaci dozvědět víc. Bylo to v rámci účasti na mezinárodním projektu „Ošetřovatelství bez hranic“. Tento projekt propojoval studenty různých národností ve společné péči o seniory v Rakousku. Prošly jsme celou řadou seminářů a přednášek o aromaterapii a Bachových květech, léčbě chronických ran a jednou z úžasných přednášek byla právě Bazální stimulace a její využití v péči.

Zkušenosti v sociálních službách

Do sociálních služeb mě přivedla moje další pracovní zkušenost ve společnosti HARTMANN – RICO a.s. a oblast odborného vzdělávání ve zdravotnictví a sociálních službách.

Organizování seminářů, řešení všech možných zákonných akreditací, přednášení a vše co se pojí ke vzdělávání dospělých. Kromě této organizační práce při vzdělávání pracovníků v sociálních službách jsem si vyzkoušela i samotnou práci s klienty v několika domovech. Pracovat jako pracovník v sociálních službách dalo další rozměr mé práci s konceptem Bazální stimulace.

SIMU

Simulační centrum Lékařské fakulty Masarykovy univerzity je nejmodernější simulační centrum ve střední Evropě.

Je to taková nemocnice nanečisto… urgentní příjem s heliportem, moderní operační sály, jednotky intenzivní péče nebo standartní nemocniční pokoje a také moderní zdravotnická technika a nejmodernější simulátory. Hlavním je ale možnost vyzkoušet si, a na vlastní kůži zažít to co se v nemocnicích odehrává. Je to místo kde není hříchem udělat chybu, ale naopak hříchem je z chyby se nepoučit.

Práce v Simulačním centru Masarykovy univerzity je pro mě výzva! Příležitost spojit odbornou práci, technické znalosti i učení. Pracovat s úžasným týmem lidí a užívat si práci všemi smysly.

Studium Bazální stimulace

Okamžik kdy jsem se měla rozhodnout zda do studia v Rakouském Neunkirchenu půjdu si pamatuji doteď.

Telefonát s otázkou „chceš do toho jít?“ mám pod kůží. Rozhodování, jestli ano nebo ne, bylo jednoduché. Samozřejmě, že ANO ale…. Studium v německém jazyce, pravidelné cestování do školy, čas na studium.. vše jsem si musela domluvit i pracovně.

Nelitovala jsem ani jednoho okamžiku, kdy jsem se rozhodla že do toho půjdu. Studium bylo náročně krásné, obohacující a úžasné. Byly jsme čtyři. Hedvika Borýsková, Sussi Eisenreich a Brigitte Zinner – Wanggo a já.

Poznala jsem celou řadu dalších skvělých lidí a teprve tam jsem doslova propadla tomuto konceptu.